Gekon zední

16. dubna 2008 v 12:09 | Lingiti B) |  Gekon zední
Gekon zední
Popis: T. mauritanica je nejznámější chovaný zástupce svého rodu. V Evropě je to největší žijící zástupce čeledi Gekkonidae. V porovnání s ostatními patří však svým vzrůstem pouze ke středně velkým gekonům a dorůstá délky cca 16cm. Jedná se o vývojově starou a primitivní větev tvorů. Tělo mají shora mírně zploštělé, pokryté zvětšenými kýlnatými šupinami. Hlavu mají od těla zřetelně oddělenou, podél boků mu probíhá kožní záhyb. Na hřbetě se nachází deset až šestnáct podélných řad drsných rohovitých šupin, které jsou patrné převážně v dospělosti. Mláďata jsou na hřbetě vybavena pouze mírně vystouplými šupinami. Na poměrně krátkých končetinách je po pěti plně vyvinutých prstech, prsty mají po celé spodní ploše nedělenou řadu příchytných lamel, které slouží k pohybu po hladkých plochách a k pohybu nohama vzhůru. Drápy má tento druh jen na třetím a čtvrtém prstu. Oční zřítelnice je štěrbinovitá, svislá typická pro noční druh. Stejně jako kočky, jsou schopni měnit tvar zřítelnice v závislosti na množství světla. Gekoni navíc nemohou víčky mrkat, jejich oční víčka jsou srostlá a průhledná. Protože takto nemohou být vybavena slznými kanálky, zvlhčují a čistí si oči pomocí jazyka. Duhovka je žlutá, žlutošedá, u některých exemplářů s nádechem do modra. Tlama tohoto gekona je výborně vybavena k lovu hmyzu. Z dolní i horní čelisti vyrůstá po jedné řadě drobných, ostrých, kuželovitých zubů. Autotomie ocasu je vyvinutá, ocas po odvržení rychle dorůstá. Má však jiný tvar, strukturu i zbarvení. Zbarvení gekonů je šedé až tmavohnědé, většinou se vyskytuje zřetelně světlé a tmavé mramorování. Mláďata mívají na hřbetě vlnité a nebo zubaté příčné pruhy a jsou nejvíce patrné na ocase. Břišní partie bývají zbarveny bělavě, žlutě, nebo do oranžova. Zbarvení je ovlivněno částečnou barvoměnou a spočívá většinou pouze ve světlání, či ztmavování barevného vzoru. Je ovlivněno taktéž momentální náladou, nebo okolní teplotou a množstvím světla, které na gekona dopadá. Svlečená pokožka, respektive nejsvrchnější část kůže je bezbarvá, mléčně průhledná. Pigmenty díky nímž je zvíře barevné, jsou uloženy v hlubších vrstvách kůže. Samec od samice se pozná většinou až v dospělosti a určení pohlaví může být obtížné. Samec je robustnější, vybaven hemipenisy a hemipenisovými kapsami v kořeni ocasu. Taktéž je vybaven řadou preanálních pórů na spodní straně břicha mezi nohama, které jsou nejvíce patrné v období páření, kdy vylučují lepkavý sekret sloužící k přilákání samic. Dále jsou samci vybaveni análním hrbolkem, který slouží k nalezení samičí kloaky při kopulaci. Samice je drobnější, průřez ocasu je rovnoměrně zúžený od kořene až ke špičce. Samicím se tvoří dva nevýrazné váčky, jeden z každé strany krku, lokalizované za ušními otvory. Zásobní vápníkové váčky je možné pozorovat, pokud samice otevře tlamku, jako bílé uzlinky prosvítající skrze sliznici. Tarentoly disponují hlasem, který modulují v relativně široké škále výrazů od tichého tikotu přes vrčení až po štěkání.
Prostředí a biologie:V přírodě gekoni zední obývají převážně oblasti okolo středozemního moře v nižší nadmořské výšce do 1000m nad mořem. Podle toho jsou gekoni přizpůsobeni tamnímu klimatu, který je mírný. Obývají lesy, kde žijí na stromech pod kůrou a v dutinách stromů, obývají kamenité a skalnaté krajiny, kde se ukrývají v puklinách a pod kameny. Žijí v kulturní krajině dotvořené člověkem, kde obývají různé zídky, náspy a stavby. Žijí také v hustě obydlených oblastech člověkem, kde se pohybují po zdech domů a ukrývají se v nejrůznějších možných úkrytech. Díky příchytným lamelám na prstech gekoni šplhají po hladkých plochách, jako jsou okapy domů a nebo sloupy a sloupky veřejného osvětlení. S oblibou v noci obsazují místa okolo lamp, kde sedí těsně za hranicí světelného kruhu a vyčkávají na hmyz, který nalétává do světla. Gekony jsem hojně nalézal také na polorozbořených staveních a na skládkách odpadu. Mláďata mohou žít i na zemi, dospělci však obsazují většinou výše položená stanoviště. Gekoni jsou aktivní hlavně v noci a za soumraku. Přes den buď spí, nebo tráví čas ukryty ve štěrbinách a škvírách a nebo se vyjímečně sluní. Jak je již patrné z výše uvedeného, gekoni se živí převážně hmyzem a jeho larvami. Příležitostně olizují sladké ovoce a sladkou šťávu z květů, pokud k nim mají přístup. Nenechají nazmar ani vlastní pokožku, kterou při svlékání ihned požírají a absorbují tak důležité látky a energii, které před tím musely být na svlékání pokožky vynaloženy. Mláďata mohou vytvářet kolonie, dospělci však žijí jednotlivě a nebo vytváří malé skupinky vždy s jedním samcem. Hustota výskytu je vždy závislá na množství dostupné potravy a množství úkrytů. Gekoni se navzájem dorozumívají pohyby těla, vlněním ocásku a nebo trhavými pohyby, doprovázeny hlasovým projevem, zejména při bližším kontaktu. V zimním období gekoni zimují a upadají do stavu strnulosti. Po skončení zimování se samci samicím ihned dvoří a páří se s nimi. Samice zanedlouho klade po dvou vejcích, které zahrabává do substrátu. Rozmnožují se od dubna do srpna a v tomto období samice klade v intervalu asi 3 týdnů 4-6 snůšek. Jelikož množství snůšek a tvorba vajec je náročná na spotřebu vápníku, jsou samice vybaveny tzv. endolymfatickými vápennými váčky. Tyto žlázy se nacházejí ve spodní části krku nad Ductus endolymfaticus (jemný kanálek vycházející ze sakulu vnitřního ucha) a jsou ve spojení se statickým orgánem. Obsahují mléčně zbarvenou uhličitovápenatou tekutinu, která slouží ve vhodné době jako zásobárna vápníku pro tvorbu skořápek vajec a zabraňuje enormnímu vápníkovému stresu u samic. U embryí a mláďat podporuje stavbu kostí. Vejce gekonů mají pevnou vápenitou skořápku podobnou vejcím želv, nebo ptáků, na rozdíl od kožovité schránky jiných druhů plazů. Vylíhlá mláďata ihned loví a chovají se jako dospělí jedinci. Dospívají až ve čtyřech, nebo pěti letech, zato se gekoni dožívají až 20 let.
Rozšíření: Pobřežní oblasti Středozemního moře a země přilehlého okolí: Portugalsko, Španělsko, Baleárské ostrovy, Itálie (včetně ostrova Lampedusa), Sardínie, Francie, Korzika, Malta, Madeira (zavlečen), bývalé země Jugoslávie (zavlečen?), pobřeží Chorvatska (včetně Istrie), Adriatické ostrovy, Řecko (včetně Kréty), Maroko, Alžír, Tunis, Libye, Egypt (včetně Sinaje), Uruguay (zavlečen), USA (zavlečen do Kalifornie a San Diega).
Chov: Vzhledem k významnému teritoriálnímu chovaní a nesnášenlivosti je možný pouze párový chov a nebo chov skupiny jednoho samce a dvou samic. Pro skupinu zvířat je vhodná nádrž o minimální rozměru 40x40x40cm a více. Samci obhajují svoje teritorium a chov více samců pohromadě není možný, není vyjímkou ani rivalita mezi samicemi. Terárium by mělo být suché s mírně vlhkým substrátem, nejlépe jemným křemičitým pískem a dobře větrané s dvěma větracími otvory, jedním shora a druhým zboku terária. Terárium musí být vzdušné, polopuštního typu. Musí být také dobře zabezpečeno, nezapomeňme že gekoni díky "přísavkám" na prstech výborně šplhají po skle. Gekoni jsou plaší a tak je vhodné terárium umístit do nějakého klidnějšího místa. Teplota v teráriu může kolísat mezi 18 až 35°C, tedy pokojová po celý rok. Doporučuje se 26-30°C s možností lokálního výhřevu až na 35°C. Noční pokles teploty by měl být minimálně o 6 °C a bohatě postačí, pokud na noc vypneme zdroje tepla a teplota klesne na cca 22-24°C. Tarentoly obecně snesou v případě postupného snižování teploty před a při zimování 10 až 8°C. 8°C je považováno za spodní hranici. Při teplotách pod 8°C prudce narůstá mortalita. Výborný je letní "výběh", tedy částečně zastíněná klec na zahradě nebo na balkóně, vybavená hustě olistěnou umělou rostlinou. Nejběžnější způsob vytápění terária je podle velikosti 20W nebo 40W žárovka, zavěšená v květináči u stropu terária. Květináč teplo zachycuje, po vypnutí žárovky ještě určitou dobu sálá a pokles teploty v teráriu je pozvolný. Květináč také využívají gekoni v noci jako úkryt a v průběhu dne okolo něj vysedávají. Další možností výhřevu je pořízení topného kamenu, nebo topné desky. Mějte na paměti, že nemá smysl pořizovat víc jak 20W silný topný kámen nebo desku, která se přehřívá a gekon se na ní nemůže zdržovat. Kámen nebo deska by také neměl nikdy zabírat více, jak 1/3 plochy dna terária, jinak může dojít k přehřátí nádrže. UV zdroj není bezprostředně nutný pro dospělá zvířata, pro růst mláďat však nutný je. Bohatě postačí speciální zářivková trubice s 5-8% UVB záření. Pořízením spínacích hodin lze zařídit pravidelné vypínání a zapínání světel. Na pravidelný rytmus si zvířata rychle zvyknou a před vypnutím světel již opouštějí své úkryty a vyčkávají na úplné ztemnění. Tarentoly nejsou náročné na vlhkost, pravidelné rosení není nutné a postačí pouze miska s vodou. Rosit můžeme 1x týdně navečer. Dostatečné množství úkrytů je podmínkou chovu gekonů. Předcházejí stresu, neboť umožňují ještěrovi schovat se. Úkryty lze zajistit plochými kameny břidlice, nebo opuky a nebo kůrou stromů. Lze použít i poloviny kokosových skořápek, různé kořeny a duté větve, keramiku, umělé či živé rostliny a podobně. Vždy se však ujistěte, že se stavba nemůže zřítit. Zadní stěnu terária, či další boční stěny je vhodné upravit - zdrsnit, například vybetonováním a posypání pískem, nebo vlepením umělé stěny.
Ke krmení gekonům můžeme podávat veškerý dostupný krmný hmyz optimální velikosti k velikosti gekona. Můžeme také v letních měsících smýkat hmyz venku. Příležitostně můžeme gekonům podávat sladké ovocné kašičky, protlaky a nebo přímo sladké ovoce mírně přezrálé a nebo přešlé mrazem, které budou s oblibou olizovat. Veškeré krmení je nutné saturovat vitamíny a minerály. Ve zvýšených dávkách pak vápník zejména samicím v době tvorby a snášení vajec. Zimování není nezbytně nutné, zvířata se množí i bez něj. Přesto se však doporučuje zimovat při teplotách 11-17°C (nesmí klesnout pod 8°C) po dobu 4-6 týdnů. K nastartování rozmnožovacího cyklu většinou postačí měnící se režim a fáze dne tak, jak se mění ze zimy na jaro. Samičky kladou po dvou vejcích která jsou 13-14mm velká a zahrabávají je. Inkubaci vajec provádíme v inkubátoru v plastových boxech na velmi mírně vlhkém až suchém substrátu. Inkubace trvá přibližně 70 dní při teplotě 28°C. Vylíhlá mláďata se ihned svlékají a postupně začínají přijímat drobnou potravu. Chováme je odděleně a nebo v malých skupinkách. Společný chov mláďat je možný pouze do 1 roku života, později se začíná projevovat agresivita dominantních jedinců.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 neti neti | Web | 16. dubna 2008 v 12:12 | Reagovat

ahoj pls nevies mi nahodou poradit ako sa robi klikacia ikonka ? diky :o)

2 Fixta Fixta | Web | 16. dubna 2008 v 13:08 | Reagovat

Dobrý blog s rozumným tématem .Takových kdyby bylo víc.

3 BenyS BenyS | E-mail | 17. ledna 2017 v 9:19 | Reagovat

I found this page on 13th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama