Duben 2008

Ještěrka obecná

16. dubna 2008 v 12:20 | Lingiti B) |  Ještěrka obecná
Ještěrka obecná
Ještěrka obecná - je silně ohrožený druh, který obývá okolní suché a slunné stráně, meze i okraje lesů. Od dubna do října jsou ještěrky aktivní, za teplých dnů zejména během rána a později odpoledne. Velká horka a chladna přečkávají v úkrytu.
Je to skutečně neobyčejně čilé, asi 20 - 25 cm dlouhé zvířátko, které se dovede rychle pohybovat, bleskově měnit směr a mást tím nepřítele. Loví stejně obratně - v mžiku skočí po brouku a mouchy chňapá v letu. Požírá také pavouky a červy. Drobný hmyz polyká přímo, větší brouky si nejdřív opracuje: zbaví je chitinových tvrdých částí a pak si na nich teprve pochutná. Je velice pilná, loví hlavně v teplých slunných dnech a vychytá velké množství hmyzu. U samečků převládá ve zbarvení zelená barva a středem se podélně táhne hnědý pruh. Bříško samečků je zelenožluté, na bocích jsou skvrny s bělavými tečkami. Ve zbarvení samiček převládá hnědá, bříško mají bělošedé. Toto základní zbarvení má však mnoho odchylek.
Každá ještěrka obecná má své stálé loviště, kde loví, klade vejce, skrývá se a které si obhajuje proti vetřelcům po řadu let. Je velmi plachá, při sebemenším podezřelém zvuku bleskově zmizí do svých úkrytů - štěrbin mezi kameny nebo do nor drobných hlodavců. Když se jí útěk nezdaří a je napadena, obětuje ocásek. Stává se to dosti často, protože ještěrky mají mnoho nepřátel, zmije, užovky, lišky, kunovité šelmy, dravé ptáky, čápy a volavky. Ještěrky odhazují ocas nejen při mechanickém podráždění, když ji třeba nešikovně chytáme do ruky, ale i z vnitřního popudu. Některé ocasní obratle mají totiž uprostřed zeslabené a obklopené zvláštními svaly. V určité situaci se tyto svaly prudce smrští a ocas se v zeslabeném místě oddělí. Okolní svaly se kolem pahýlku stáhnou a ránu uzavřou. Odlomená část ocásku se ještě nějakou dobu mrská a upoutává pozornost nepřítele. Ale kde už je zatím ještěrce konec!
Uchopíme li ještěrku opatrně do ruky a narovnáme jí tělíčko, ocas drží. Stačí však způsobit jí bolest, a svaly okamžitě zapracují, ocas se oddělí. Odlomená část po čase opět naroste. Nově narostlý ocas je o něco kratší než původní a také poněkud jinak zbarvený.I šupiny mají trochu jiný tvar. Může se také stát, že se ocas neoddělí od těla úplně a ještěrce naroste nový. Pak můžeme pozorovat jev v přírodě velmi řídký - dvojocasé zvířátko. V novém ocase však už nemůže regenerovat páteř. Místo ní se vyvine druh pevného vaziva, který ocas vyztužuje.
Ještěrka obecná obvykle v říjnu zaleze pod kořeny stromů nebo do jiných zemních dutin a uloží se k zimnímu spánku. Teprve v dubnu, když začíná hřát slunce a "na svatého Jiří vylézají hadi a štíři", opouští svůj úkryt. V květnu až červenci kladou samičky vajíčka. Bývá jich pět až patnáct, zahrabaných v mělkých jamkách. Přibližně po dvou měsících se líhnou malé ještěrky.

Leguán fidžský

16. dubna 2008 v 12:17 | Lingiti B) |  Leguán fidžský
Leguán fidžský
Stromový druh leguána,který je domovem na ostrovech Fidži a Tonga.Na nohou má dlouhé drápy,které mu usnadňují šplhání za potravou.Živí se listy a výhonky stromů.Leguán fidžský je jedním z nejnověji popsaných druhů ještěrů.Objeven byl v lednu roku 1979.Několik jedinců bylo na Fidži chováno v zajetí.Jedna samice zde nakladla vejce.Ta se vylíhla dřívenež byl druh všdecky pojmenován.
O tomto gruhu se zetím nic neví.Je neobvyklí a v teráriích u nás doma se moc neoběvuje.Je náročný na chov a jeden pár byl v inzerci za 7.500kč.

Chameleon Jemenský

16. dubna 2008 v 12:13 | Lingiti B) |  Chamelon jemenský
Chameleon jemenský
Třída:Plazi (Reptilia)
Řád:Šupinatí (Squamata)
Čeleď:Chameleonovití (Chamaeleononidae)
Druh:Chameleon jemenský (Chameleo calyptratus)
Výskyt:Jemen, Saudská Arábie
Velikost:Samec až 60cm, samice 40
Rozmnožování:až 80 vajec, inkubace kolem 150 dnů
Potrava:převážně hmyz, ale i kousky ovoce
Orientační cena:mláďata kolem 300Kč, starší jsou dražší
Chameleon jemenský
Největší pozornost si chameleon jemenský získal především díky schopnosti měnit barvu,sledovat každým okem jiný objekt a specifickým způsobem lovu-vystřelováním dlouhého jazyka.Tento druh se vyznačuje nápadnou helmicí na hlavě (u dospělého samce dosahuje výšky až 8cm) a má také výrazný hrdelní hřeben.Také na hřbetě má chameleon jemenský vysoký hřeben tvořený jedinou řadou šupin.
Rozšíření: Jeho přirozeným výskytem jsou oblasti Arabského poloostrova, Jemenu a Saudské Arábie.
Zabarvení a chování: Zabarvení a chování chameleonů jemenských se sebou úzce souvisí. Jednak podle zbarvení těla můžeme poznat, jak se chameleon cítí nebo jakou má náladu a jednak to slouží i k domluvě mezi samotnými chameleony. Samotná změna barvy netrvá dlouho, stačí na to 3 vteřiny. Zabarvení nezáleží ale pouze na náladě a prostředí, ale také na stavu, teplotě, intenzitě a spektru osvětlení, denní době, ročním období. Barvy jsou mimořádně pestré, avšak není pravda, že se chameleoni mohou vybarvit do jakékoliv barvy. U chameleona jemenského převládají odstíny zelené, hnědé a černé barvy.
Chameleon jemenský je hmyzožravec, ale částečně přijímá i rostlinnou potravu. Určitě, ale nejsou vegetariáni. Rostlinná strava tvoří jen okolo 2% jejich jídelníčku. Nesnažte se chameleona předělat na býložravce-nepřežil by to. Plazi, tedy i chameleón jemenský, vydrží poměrně dlouho (7-10 dní) hladovět, aniž by to na ně mělo negativní vliv. Vyjímku tvoří mláďata, která by měla mít zajištěn stálý přísun vhodné potravy správné velikosti. U mláďat se totiž může stát, že neodhadnou velikost hmyzu, který chtějí pozřít a mohou se jím zadusit. Mláďata proto krmíme malými cvrčky a různými druhy hmyzu. Dospělý chameleon jemenský může přijímat toto krmivo:
Z hmyzu jsou to hlavně cvrčci, sarančata, pavouci, mouchy, kobylky, motýli...
Z ovoce a zeleniny: jablka, hrozny, jahody, maliny, rajčata, salát, okurek, mrkev...
Příjem vody: Chameleon jemenský pije v drtivé většině jen tekoucí vodu nebo vodu stékající či zachycenou na listech rostlin.
Svlékání: Chameleon jemenský se svléká z kůže, protože rostou celý život a do staré kůže se nevejdou. Svlékají se asi jednou za dva měsíce. Nesvlékají kůži jako třeba například hadi v celku, ale po kouskách. Proces svlékání trvá jedno odpoledne. Kůže mu začne praskat a třením o větvičky se postupně zbavuje odumřelé kůže. Nepomáhejte mu, chameleon to zvládne sám!

Gekon zední

16. dubna 2008 v 12:09 | Lingiti B) |  Gekon zední
Gekon zední
Popis: T. mauritanica je nejznámější chovaný zástupce svého rodu. V Evropě je to největší žijící zástupce čeledi Gekkonidae. V porovnání s ostatními patří však svým vzrůstem pouze ke středně velkým gekonům a dorůstá délky cca 16cm. Jedná se o vývojově starou a primitivní větev tvorů. Tělo mají shora mírně zploštělé, pokryté zvětšenými kýlnatými šupinami. Hlavu mají od těla zřetelně oddělenou, podél boků mu probíhá kožní záhyb. Na hřbetě se nachází deset až šestnáct podélných řad drsných rohovitých šupin, které jsou patrné převážně v dospělosti. Mláďata jsou na hřbetě vybavena pouze mírně vystouplými šupinami. Na poměrně krátkých končetinách je po pěti plně vyvinutých prstech, prsty mají po celé spodní ploše nedělenou řadu příchytných lamel, které slouží k pohybu po hladkých plochách a k pohybu nohama vzhůru. Drápy má tento druh jen na třetím a čtvrtém prstu. Oční zřítelnice je štěrbinovitá, svislá typická pro noční druh. Stejně jako kočky, jsou schopni měnit tvar zřítelnice v závislosti na množství světla. Gekoni navíc nemohou víčky mrkat, jejich oční víčka jsou srostlá a průhledná. Protože takto nemohou být vybavena slznými kanálky, zvlhčují a čistí si oči pomocí jazyka. Duhovka je žlutá, žlutošedá, u některých exemplářů s nádechem do modra. Tlama tohoto gekona je výborně vybavena k lovu hmyzu. Z dolní i horní čelisti vyrůstá po jedné řadě drobných, ostrých, kuželovitých zubů. Autotomie ocasu je vyvinutá, ocas po odvržení rychle dorůstá. Má však jiný tvar, strukturu i zbarvení. Zbarvení gekonů je šedé až tmavohnědé, většinou se vyskytuje zřetelně světlé a tmavé mramorování. Mláďata mívají na hřbetě vlnité a nebo zubaté příčné pruhy a jsou nejvíce patrné na ocase. Břišní partie bývají zbarveny bělavě, žlutě, nebo do oranžova. Zbarvení je ovlivněno částečnou barvoměnou a spočívá většinou pouze ve světlání, či ztmavování barevného vzoru. Je ovlivněno taktéž momentální náladou, nebo okolní teplotou a množstvím světla, které na gekona dopadá. Svlečená pokožka, respektive nejsvrchnější část kůže je bezbarvá, mléčně průhledná. Pigmenty díky nímž je zvíře barevné, jsou uloženy v hlubších vrstvách kůže. Samec od samice se pozná většinou až v dospělosti a určení pohlaví může být obtížné. Samec je robustnější, vybaven hemipenisy a hemipenisovými kapsami v kořeni ocasu. Taktéž je vybaven řadou preanálních pórů na spodní straně břicha mezi nohama, které jsou nejvíce patrné v období páření, kdy vylučují lepkavý sekret sloužící k přilákání samic. Dále jsou samci vybaveni análním hrbolkem, který slouží k nalezení samičí kloaky při kopulaci. Samice je drobnější, průřez ocasu je rovnoměrně zúžený od kořene až ke špičce. Samicím se tvoří dva nevýrazné váčky, jeden z každé strany krku, lokalizované za ušními otvory. Zásobní vápníkové váčky je možné pozorovat, pokud samice otevře tlamku, jako bílé uzlinky prosvítající skrze sliznici. Tarentoly disponují hlasem, který modulují v relativně široké škále výrazů od tichého tikotu přes vrčení až po štěkání.
Prostředí a biologie:V přírodě gekoni zední obývají převážně oblasti okolo středozemního moře v nižší nadmořské výšce do 1000m nad mořem. Podle toho jsou gekoni přizpůsobeni tamnímu klimatu, který je mírný. Obývají lesy, kde žijí na stromech pod kůrou a v dutinách stromů, obývají kamenité a skalnaté krajiny, kde se ukrývají v puklinách a pod kameny. Žijí v kulturní krajině dotvořené člověkem, kde obývají různé zídky, náspy a stavby. Žijí také v hustě obydlených oblastech člověkem, kde se pohybují po zdech domů a ukrývají se v nejrůznějších možných úkrytech. Díky příchytným lamelám na prstech gekoni šplhají po hladkých plochách, jako jsou okapy domů a nebo sloupy a sloupky veřejného osvětlení. S oblibou v noci obsazují místa okolo lamp, kde sedí těsně za hranicí světelného kruhu a vyčkávají na hmyz, který nalétává do světla. Gekony jsem hojně nalézal také na polorozbořených staveních a na skládkách odpadu. Mláďata mohou žít i na zemi, dospělci však obsazují většinou výše položená stanoviště. Gekoni jsou aktivní hlavně v noci a za soumraku. Přes den buď spí, nebo tráví čas ukryty ve štěrbinách a škvírách a nebo se vyjímečně sluní. Jak je již patrné z výše uvedeného, gekoni se živí převážně hmyzem a jeho larvami. Příležitostně olizují sladké ovoce a sladkou šťávu z květů, pokud k nim mají přístup. Nenechají nazmar ani vlastní pokožku, kterou při svlékání ihned požírají a absorbují tak důležité látky a energii, které před tím musely být na svlékání pokožky vynaloženy. Mláďata mohou vytvářet kolonie, dospělci však žijí jednotlivě a nebo vytváří malé skupinky vždy s jedním samcem. Hustota výskytu je vždy závislá na množství dostupné potravy a množství úkrytů. Gekoni se navzájem dorozumívají pohyby těla, vlněním ocásku a nebo trhavými pohyby, doprovázeny hlasovým projevem, zejména při bližším kontaktu. V zimním období gekoni zimují a upadají do stavu strnulosti. Po skončení zimování se samci samicím ihned dvoří a páří se s nimi. Samice zanedlouho klade po dvou vejcích, které zahrabává do substrátu. Rozmnožují se od dubna do srpna a v tomto období samice klade v intervalu asi 3 týdnů 4-6 snůšek. Jelikož množství snůšek a tvorba vajec je náročná na spotřebu vápníku, jsou samice vybaveny tzv. endolymfatickými vápennými váčky. Tyto žlázy se nacházejí ve spodní části krku nad Ductus endolymfaticus (jemný kanálek vycházející ze sakulu vnitřního ucha) a jsou ve spojení se statickým orgánem. Obsahují mléčně zbarvenou uhličitovápenatou tekutinu, která slouží ve vhodné době jako zásobárna vápníku pro tvorbu skořápek vajec a zabraňuje enormnímu vápníkovému stresu u samic. U embryí a mláďat podporuje stavbu kostí. Vejce gekonů mají pevnou vápenitou skořápku podobnou vejcím želv, nebo ptáků, na rozdíl od kožovité schránky jiných druhů plazů. Vylíhlá mláďata ihned loví a chovají se jako dospělí jedinci. Dospívají až ve čtyřech, nebo pěti letech, zato se gekoni dožívají až 20 let.
Rozšíření: Pobřežní oblasti Středozemního moře a země přilehlého okolí: Portugalsko, Španělsko, Baleárské ostrovy, Itálie (včetně ostrova Lampedusa), Sardínie, Francie, Korzika, Malta, Madeira (zavlečen), bývalé země Jugoslávie (zavlečen?), pobřeží Chorvatska (včetně Istrie), Adriatické ostrovy, Řecko (včetně Kréty), Maroko, Alžír, Tunis, Libye, Egypt (včetně Sinaje), Uruguay (zavlečen), USA (zavlečen do Kalifornie a San Diega).
Chov: Vzhledem k významnému teritoriálnímu chovaní a nesnášenlivosti je možný pouze párový chov a nebo chov skupiny jednoho samce a dvou samic. Pro skupinu zvířat je vhodná nádrž o minimální rozměru 40x40x40cm a více. Samci obhajují svoje teritorium a chov více samců pohromadě není možný, není vyjímkou ani rivalita mezi samicemi. Terárium by mělo být suché s mírně vlhkým substrátem, nejlépe jemným křemičitým pískem a dobře větrané s dvěma větracími otvory, jedním shora a druhým zboku terária. Terárium musí být vzdušné, polopuštního typu. Musí být také dobře zabezpečeno, nezapomeňme že gekoni díky "přísavkám" na prstech výborně šplhají po skle. Gekoni jsou plaší a tak je vhodné terárium umístit do nějakého klidnějšího místa. Teplota v teráriu může kolísat mezi 18 až 35°C, tedy pokojová po celý rok. Doporučuje se 26-30°C s možností lokálního výhřevu až na 35°C. Noční pokles teploty by měl být minimálně o 6 °C a bohatě postačí, pokud na noc vypneme zdroje tepla a teplota klesne na cca 22-24°C. Tarentoly obecně snesou v případě postupného snižování teploty před a při zimování 10 až 8°C. 8°C je považováno za spodní hranici. Při teplotách pod 8°C prudce narůstá mortalita. Výborný je letní "výběh", tedy částečně zastíněná klec na zahradě nebo na balkóně, vybavená hustě olistěnou umělou rostlinou. Nejběžnější způsob vytápění terária je podle velikosti 20W nebo 40W žárovka, zavěšená v květináči u stropu terária. Květináč teplo zachycuje, po vypnutí žárovky ještě určitou dobu sálá a pokles teploty v teráriu je pozvolný. Květináč také využívají gekoni v noci jako úkryt a v průběhu dne okolo něj vysedávají. Další možností výhřevu je pořízení topného kamenu, nebo topné desky. Mějte na paměti, že nemá smysl pořizovat víc jak 20W silný topný kámen nebo desku, která se přehřívá a gekon se na ní nemůže zdržovat. Kámen nebo deska by také neměl nikdy zabírat více, jak 1/3 plochy dna terária, jinak může dojít k přehřátí nádrže. UV zdroj není bezprostředně nutný pro dospělá zvířata, pro růst mláďat však nutný je. Bohatě postačí speciální zářivková trubice s 5-8% UVB záření. Pořízením spínacích hodin lze zařídit pravidelné vypínání a zapínání světel. Na pravidelný rytmus si zvířata rychle zvyknou a před vypnutím světel již opouštějí své úkryty a vyčkávají na úplné ztemnění. Tarentoly nejsou náročné na vlhkost, pravidelné rosení není nutné a postačí pouze miska s vodou. Rosit můžeme 1x týdně navečer. Dostatečné množství úkrytů je podmínkou chovu gekonů. Předcházejí stresu, neboť umožňují ještěrovi schovat se. Úkryty lze zajistit plochými kameny břidlice, nebo opuky a nebo kůrou stromů. Lze použít i poloviny kokosových skořápek, různé kořeny a duté větve, keramiku, umělé či živé rostliny a podobně. Vždy se však ujistěte, že se stavba nemůže zřítit. Zadní stěnu terária, či další boční stěny je vhodné upravit - zdrsnit, například vybetonováním a posypání pískem, nebo vlepením umělé stěny.
Ke krmení gekonům můžeme podávat veškerý dostupný krmný hmyz optimální velikosti k velikosti gekona. Můžeme také v letních měsících smýkat hmyz venku. Příležitostně můžeme gekonům podávat sladké ovocné kašičky, protlaky a nebo přímo sladké ovoce mírně přezrálé a nebo přešlé mrazem, které budou s oblibou olizovat. Veškeré krmení je nutné saturovat vitamíny a minerály. Ve zvýšených dávkách pak vápník zejména samicím v době tvorby a snášení vajec. Zimování není nezbytně nutné, zvířata se množí i bez něj. Přesto se však doporučuje zimovat při teplotách 11-17°C (nesmí klesnout pod 8°C) po dobu 4-6 týdnů. K nastartování rozmnožovacího cyklu většinou postačí měnící se režim a fáze dne tak, jak se mění ze zimy na jaro. Samičky kladou po dvou vejcích která jsou 13-14mm velká a zahrabávají je. Inkubaci vajec provádíme v inkubátoru v plastových boxech na velmi mírně vlhkém až suchém substrátu. Inkubace trvá přibližně 70 dní při teplotě 28°C. Vylíhlá mláďata se ihned svlékají a postupně začínají přijímat drobnou potravu. Chováme je odděleně a nebo v malých skupinkách. Společný chov mláďat je možný pouze do 1 roku života, později se začíná projevovat agresivita dominantních jedinců.

Gekon turecký

16. dubna 2008 v 12:05 | Lingiti B) |  Gekon turecký
Gekon turecký
Na evropském kontinentu je popsáno celkem 7 druhů gekonů (Gasc, J. P. et al., 1997). V příbřežních oblastech kolem Středozemního moře se můžeme velmi často setkat s 8 - 10 cm dlouhým gekonem tureckým Hemidactylus turcicus (Linnaeus, 1758) (Obr.1).
Tohoto gekona nacházíme po setmění na kamenných zídkách, na stěnách budov i na skalách. Vhodnost prostředí pro život gekona tureckého je podmíněna především množstvím vhodných úkrytů. Za ty mohou sloužit stejně dobře skalní štěrbiny a mezery mezi kameny jako úkryty za okenicemi či okapy na budovách.
Tento druh patří k poměrně snášenlivým, což dokazuje nejen fakt, že v přírodě můžeme pozorovat několik jedinců stejného druhu poměrně blízko sebe, ale také skutečnost, že gekon turecký se na některých místech vyskytuje společně s jinými druhy gekonů. Osobně jsem měl možnost pozorovat polorozpadlé zdi obývané gekonem Hemidactylus turcicus a Tarentola mauritanica a Hemidactylus turcicus a Phyllodactylus europaeus. Také při uchopení do ruky se tento gekon nechová agresivně a nepokouší se zpravidla kousnout, tak jako jiné, stejně velké druhy.
V zajetí patří gekon turecký mezi poměrně bezproblémové chovance. I přes výše zmíněnou snášenlivost je vhodné je chovat v párech nebo ve skupinách samec a 2-3 samice. K chovu používáme terárium s kameny či kusy kůry, sloužícími jako úkryt. Jako substrát je vhodné použít vypraný hrubý písek, do kterého samice snáší 8-10 mm veliká vajíčka s vápnitou skořápkou. Z těch se za 50 - 70 dní vylíhnou mláďata.
Během chovné sezóny by se teploty v teráriu měly pohybovat kolem 30oC s nočním poklesem na zhruba 22oC. Inkubační teplota v rozpětí 28 - 30oC musí být spojena s odpovídající vlhkostí (přibl. 70 % r.v.). Zimní odpočinek chovných zvířat při teplotách 18 - 22oC není bezpodmínečně nutný.
Gekony krmíme malými cvrčky, moučnými červy a smýkaným hmyzem. Především samicím je potřeba zajistit dostatečný přísun vápníku. Gekoni bez problémů přijímají například drcené vaječné skořápky, ale je možno použít i některý z preparátů typu Roboran, Vitamix atp. Terárium asi obden rosíme - gekoni pijí kapky, ulpívající na stěnách. Mláďatům je potřeba předkládat potravu adekvátní jejich velikosti - octomilky, nymfy cvrčků a malé moučné červy či larvy zavíječe.
Ačkoli gekon turecký nepatří vzhledem ke svému zbarvení k tak atraktivním chovancům jako například felsumy, je jeho vcelku bezproblémový chov a odchov v zajetí jistě dostatečnou odměnou pro každého chovatele.

Brookesia minima

16. dubna 2008 v 11:59 | Lingiti B) |  Brookesia minima
Rozšíření:Tento druh je až doposud znám jedině z ostrova Nosy Bé. Protože ostrov je hustě zalidněn a část je využívána pro třtinová pole, existují dnes jen dvě zbytkové populace ve vnitrozemí a na jihovýchodě ostrova. Je tedy zřejmé, že za několik let bude existovat pouze v našich teráriích.
Životní prostor: Jako všechny druhy Brookesia také B. minima žije ve vrstvě lístí á bylin ve zbytcích dešštného lesa. Tyto lesíky jsou někdy menší než 100m2 a je tedy otázkou, zda populace jsou ještě schopné přežít.
Velikost:Samci max. 28 mm, samice 34 mm. Brookesia minima je nejmenším chameleonem, pravděpodobně dokonce nejmenším plazem vůbec.
Charakteristika:Pozorujeme li B. minima v listí, podobá se více listu než chameleonu. Tělo je malé, válcovité, nepatrné končetiny jsou sotva nápadné, hlava je stěží odlišitelná od těla a hnědé zbarvení poskytuje dokonalé krytí. Ošupení je velké a nepravidelné. Na celém těle se nacházejí tuberkulovité šupiny. Po stranách hřbetního hřebínku probíhá řada malých ostnů, které směrem k ocasu zmenšují a kousek přesahují i na ocas. Špička čeníchu je zahnutá dolů, přílba je hrubě vrásčitá. Základní zbarvení je složeno ze šedých, hnědých, zelených a pískových odstínů. Často mívají kresbu z podélných pruhů, ale může se vyskytovat i jiná kresba. Někdy se objevuje nápadná světle písková skvrna na čele. O její funkci se můžeme jen dohadovat. Může sloužit k vnitrodruhové komunikaci. V tereáriu se dožívají 2 - 3 let. Samci jsou lehce rozeznatelní podle zesíleného kořene ocasu. Mimoto jsou menší a jejich tělo je víc ploché.
Terárium: Typ II. Pro chov páru nejmenší rozměry 30 x 30 x 30 cm. Ve větším teráriu sice můžeme chovat i skupinu, ale není to vhodné, protože chybí kontrola. Stěny pokryjeme kůrou, po které rádi šplhají. Velmi důležitá je správná volba substrátu. Nejvhodnější je zahradní zemina. V teráriu položíme šikmo dopředu se svažující 2 cm vrstvu substrátu. Zešikmní slouží k tomu, aby vlhkost spadala shora dolů a samice nalezla místo s ideální vlhkostí. V teráriu listí velmi rychle uschne. Proto na substrát položíme kousky tenkého korku a malé korkové trubičky, čímž imitujeme horní vrstvu. Na ně položíme několik listů. Zařízení doplníme popínavými rostlinami a velmi tenkými větvemi. Denní teplota 25 - 28°C, v noci pokles na pokojovou teplotu. Napodobování ročních období není nutné. Osvětlení 12 hodin denně.
Chov: Dlouhou dobu se o nejmenším chameleonovi vědělo jen to, že existuje. Teprve v poslední době byla učiněna pozorování jeho biologie. Stejně jako ostatní chameleoni žije samotářsky. Pozorování v přírodě dokazují, že v biotopu žije jeden kus na 1 m2 povrchu. Tím úžasnější jsou pozorování, že při náhlé změně počasí (příznaky cyklonů) se na jeden den spojují do párů. Další noc jsou pohlavně dospělá zvířata znovu nalézána samostatně. K páření dochází v přírodě stejně jako v teráriu pod ochranou tmy. Vzhledem k vnitrodruhové agresivitě je možný chov po párech nebo ve velkém teráriu ve skupině. Nikdy dva samci společně. Úhrnem lze říci, že B. minima žije podstatně otevřenějším způsobem života jako ostatní pozemní chameleoni, protože se nikdy neukrývá. Vždy spoléhá na svou nepatrnost a krycí zbarvení, takže je dobře pozorovatelný. Při námluvách pobíhá samec za samicí. Přitom rozpoznává, zda je připravena. Pokud ano, vyšplhá se samec na hřbet samice. K páření ale nedojde ihned. Často zůstává najejich zádech i několik dnů, jako některé druhy žab. K páření dochází pozdě večer a může být přerušeno zapnutím osvětlení. Při páření spí a ukončují ho následující ráno. O několik dnů pozdějijdou opět každý svou cestou. Samice velmi rychle přibírá a vždy klade 2 vejce 4 - 6 týdnů po páření. Budeme li mít štěstí, můžeme objevit po dalších 10 týdnech dvě mlád'ata měřící 13,5 - 14,5 mm. V prvních dnech mají zlaté zbarvení. Odchov nečiní problémy. Mlád'ata musejí být odchovávána jednotlivě v teráriích o rozměrech asi 10 x 10 x 10 cm. Pohlavní dospělosti dosahují asi v 1 roce.
Potrava:Je nejdůležitějším bodem chovu. Přijímají pouze nelétavé drosofily a chvostoskoky. V létě lze dodatečně podávat (ovšem s jistotou, že nedošlo k postřiku) mšice a bílé mušky. Důležité je, aby v teráriu vždy byla určitá koncentrace chvostoskoků, a proto mlád'ata nechováme ve velkých nádržích. Ve stáří 4 měsíců začínají lovit první malé drosofily. Spotřebu vody pokrývají rozprášenou vodou.

Brookesia Decayri

16. dubna 2008 v 11:57 | Lingiti B) |  Brookesia decayri
Rozšíření: Madagaskar.
Tento druh je znám pouze z lesa u Ankarafantsika. Malý zbytek lesa je chráněn. Je charakteristický silnými klimatickými výkyvy, kterým se tento pozemní chame­leon podivuhodně přizpůsobil a jejich imitaceje v teráriu nezbytná. Léto je vlhké a teplé s vysokými srážkami. Zima je velmi suchá a chladná. Během zimy opadá listí a les se podobá našim zimním lesům. Pozemní chameleoni se tomuto drsnému a suchému podnebí jižní zimy přizpůsobílí a přezimují. Zahrabávají se do půdy nebo se ukrývají ve vrstvě listí a mezi kořeny. Podobné chování můžeme v chladných měsících pozorovat i u jiných druhů ze středozápadu a centrální vysočiny.
Životní prostor:Obývá vrstvu listí a bylin malého lesnatého území. Ve dne se ukrývá v listí. Pouze večer šplhá na stonky. přizpůsobení se životnímu prostoru odpovídá i jeho vzhled (list) a výběr potravy.
Velikost:Samci max. 76 mm, samice 85 mm.
Charakteristika:Tělo připomíná ležící suchý list. Patří k nejbizarnějším pozemním chameleonům. Zuby na hřbetě jsou velmi výrazné a jsou zakončeny vellkou destičkovou šupinou na horní straně kořene ocasu. Celé tělo a končetiny jsou pokryty nepravidelně uspořádanými hrbolkovitými a trnitými šupinami. Výrazná je také přílba, která má na zadním konci velkéostnité šupiny. Zbarvení je složeno z různých hnědých tónů. Velmi nápadné jsou černé skvrny za přílbou, v polovině těla a na horní straně kořene ocasu.
Teráríum:Typ II. Pro chov jednoho páru 30 x 40 x 30 cm. stěny musí být pokryty tenkým korkem nebo podobným materiálem. Podklad tvoří kyprá, asi 5 cm vrstva písku a rašeliny, která je stále mírně vlhká a pokrytá vrstvou listí. Již při plánování musíme zvážit, jaké bude mít zařízení, aby umožňovalo snadnou kontrolu. vše pokryjeme tenkými korkovými proužky a trubičkami, které rozložíme velmi nepravidelně. Terárium můžeme doplnit kapradinou nebo podobnými rostlinami a větvemi. Osvětlení a teplota dle roční.doby. během zimy je terárium každý třetí den krátce poroseno. Jinak denní rosení.
Chov: Brookesia decaryi žije velmi skrytě. Celý den tráví v listí. Cítí li se pozorován, zůstává při pomalých pohybech, pomalu se tiskne k podkladu a zcela se spoléhá na svou úžasnou schopnost napodobit list. Je potřeba mnoho trpělivosti a obratnosti, než se přestane cítit rušen přítomností člověka a můžeme jej v klidu pozorovat. Vnitrodruhová agresivita není příliš silná, pouze samci jsou mezi sebou nesnášenliví. Aktivuje ráno a večer. Zbytek dne tráví na pevném místě na povrchu listí a číhá na kořist. Svým chováním se přizpůsobil silnému kolísání ročních dob. Pro aklimatizaci je nejlepší stálá teplota 24 - 26°C a noční pokles na pokojovou teplotu. Osvětlení 14 hodin deneně. Koncem listopadu pomalu snižujeme teplotu a osvětlení na dobu nejméně dvou měsíců. Pak je znovu pomalu zvyšujeme. K přezimování potřebují teplotu 15 - 18°C. V noci může poklesnout. Osvětlení nejdéle 10 hodin denně. Během přezimování se zpravidla zahrabávají do substrátu a omezují aktivitu. Teprve po vyhřátí terária začínají být znovu aktivní a po několika dnech začnou žrát. Asi po 6 týdnech samec začne s námluvami. Přesný průběh můžeme těžko pozorovat, protože chameleoni jsou ukryti v listí. Páření se odehrává pozdě večer. O zdařilém odchovu není dodnes (1992) nic známo. Jak dokazují pozorovaná páření, impulsem pro úspěšné rozmnožení v teráriu je přezimování.
Potrava: Larvy zavíječů, malí cvrčci, nejmenší švábi, svinky, mouční červi, mouchy a moli přijímá nerad. Spotřebu vody pokrývá rozprášenou vodou. Během přezimování nepřijímá žádnou vodu ani potravu.

Leguán zelený

16. dubna 2008 v 11:53 | Lingiti B) |  Leguán zelený
Leguán zelený
Třída:Plazi (Reptilia)
Řád:Šupinatí (Squamata)
Čeleď:Leguánovití (Iguanidae)
Druh:Leguán zelený (Iguana Iguana)
Výskyt:tropická Střední a Jižní Amerika
Velikost:100 - 200cm
Hmotnost:až 4kg
Rozmnožování:20-40 vajíček, inkubace 3-4 měsíce
Potrava:Rostlinná i živočišná složka
Charakteristika:
Leguáni patří do podřádu ještěrů a v mnoha směrech se podobají agamám. V typickém případě mají ještěrkovité tělo se čtyřmi pětiprstými končetinami a dlouhým ocasem, který obvykle přesahuje délku těla. Dalšími charakteristickými znaky jsou výrazný hrdelní lalok a hřeben ze zahnutých trnů. Drápy jsou u nich poměrně dlouhé a zahnuté, leguánovi zajišťují pevné držení na větvích. Samice je navíc využívají při hrabání. Ocas je až třikrát delší než tělo a při nebezpečí je používán jako obranná zbraň. Samci mají oproti samicím vyšší krční a hřbetní hřeben a výraznější stehenní póry. Leguán zelený umí velice dobře šplhat, obratně přeskakuje z větve na větev a využívá vlastně všech rostlinných pater deštného pralesa, od země až po koruny stromů ve třicetimetrové výšce.
Prostředí a stanoviště:
Přirozeným prostředím leguána zeleného jsou bažinaté kraje, mořská pobřeží nebo savany, ale nejvíce mu vyhovují tropické pralesy.
Způsob života:
Leguán zelený je aktivní hlavně ve dne, na zem slézá pouze k večeru za potravou. Zpravidla žije skryt mezi větvemi a listím hluboko v pralese. Odpočívá na nezastíněných větvích a vyhřívá se na slunci. I přes svou značnou hmotnost je leguán zelený schopen lehce se pohybovat po tenkých větvích. Při hrozícím nebezpečí hledá leguán zelený spásu ve vodě.
Způsob obživy:
Leguán zelený přijímá potravu rostlinné i živočišné složky a mění se hlavně podle jeho věku. Dospělá zvířata se živí především rostlinnou potravou, na některých územích však žerou i drobné savce a ptačí holátka. Jejich rostlinný jídelníček se skládá z různého listí, bobulí a sladkých ovocných plodů nebo mladých výhonků. Světleji zbarvená mláďata leguánů loví nejraději hmyz a jeho larvy, pavouky, červy a drobné bezobratlé živočichy, za kterými musí častěji slézat na zem.
Rozmnožování:
Pohlavní dospělost: ve 3. roce života
Délka inkubace: 3 - 4 měsíce
V době rozmnožování je leguán zelený teritoriální a samci spolu často bojují. Jejich souboj je však do jisté míry ritualizovaný - má ustálená pravidla. Samice kladou asi 20 - 40 vajíček. Pro snůšky vyhrabávají až 60cm hluboké a 2m dlouhé nory. Vajíčka měří přibližně 3,5cm. Čerstvě vylíhlá mláďata jsou jasně zelená a měří 19 - 27cm. V přírodě se malí leguánci zdržují určitý čas spolu. Společně loví a pohromadě i nocují.
Ochrana druhu:
V současné době nejsou zavedena žádná ochranná opatření. V mnoha oblastech je však leguán zelený pronásledován a loven pro maso.
Zajímavosti:
  • Pokud se leguán zelený cítí ohrožen, vztyčí řadu trnů na svém hřbetě do výhružně působící pozice a snaží se tak zastrašit nepřítele.
  • Dospělý leguán zelený nemá mnoho přirozených nepřátel, výjimkou jsou velké kočkovité šelmy, krokodýli a hroznýši.
  • Výborně chutnající bílé maso leguánů a lahůdková vejce jsou pro mnoho lidí žijících v Jižní Americe důležitým zdrojem potravy.
mládě:

Gekončík noční

16. dubna 2008 v 11:51 | Lingiti B) |  Gekončík noční
Gekončík noční
Třída:Plazi (Reptilia)
Řád:Šupinatí (Squamata)
Čeleď:Gekonovití (Gekkonidae)
Druh:Gekončík noční (Eublepharis macularius)
Výskyt:Indie, Irák, Írán, Afganistán
Velikost:do 30 cm
Rozmnožování:1-2 vejce, až 8x ročně
Potrava:Cvrčci, švábi, myší holata

Chovná skupina

Gekončík noční se nedoporučuje chovat v párech, protože samci jsou velice aktivní a samici by po čase uhonili. Je ale možné chovat jen jednoho samce a nebo jen několik samiček pohromadě, pokud nemáme v plánu tyto fascinující živočichy rozmnožovat. V jednom teráriu nesmíme chovat více než jednoho samce! Došlo by k vzájemným soubojům, při kterých by s největší pravděpodobností jeden z nich uhynul, v tom lepším případě velice strádal. Optimální a nejčastější je chov skupinky 1,3 - 4 (tedy jeden samec a tři až čtyři samice). Já chovám své gekončíky noční doma ve skupinkách 1,4-5 (tedy jeden samec a čtyři až pět samic) V takové skupince samec rozdělí rovnoměrně svou pozornost mezi všechny zbývající samičky. Gekončík noční nesmí být chován v teráriu s ostatními druhy gekonů, protože by se vzájemně nesnesli.

Terárium

Gekončíky chovám v teráriích 100 x 50 x 35 cm ( D x Š x V). V teráriu nepoužívám žádnou zadní stěnu a to z důvodu lepšího čištění terárií. Ve stropu terária je umístěno větrání. To je provedeno pomocí pásu pletiva širokého 7,5cm, které jde po celé délce terária. Součástí mých terárií je i skleněná teráska, která je posypána pískem. Gekončík noční je rád, když si může vlézt, kam se mu zachce. Proto je dobré umístit mu do terária hodně úkrytů třeba z obráceného květináče s vytvořeným otvorem, obrácenou kokosovou skořápku a nebo třeba umělé imitace skály, které se hojně prodávají ve zverimexech a ostatních obchodech se zvířaty, nebo na internetových stránkách výrobců. Musíme mít hlavně na paměti, že úkryty musí být nejen hezké a estetické ale hlavně pro zvíře bezpečné. Do každého úkrytu musíme mít bezproblémový přístup, aby mohl být gekončík noční kdykoliv zkontrolovat. Nikdo z nás by přeci nechtěl gekončíka zachraňovat zpod hromádky kamení. Živé rostliny napomáhají udržet vhodné klima a poskytují zvířeti úkryt a stín. Příliš je ale nedoporučuji, jelikož je velmi těžké udržet je na živu, gekončík noční je stejně jednou zničí. O moc výhodnější je do terária umístit rostliny umělé, sice jsou dražší ale zase vydrží a stačí je jednou za čas omýt teplou vodou. Dále je vhodné terárium 2x týdně rosit vodou a to v době kdy se vypíná světlo.
V každém teráriu mám umístěné 3 glazurované misky různých průmětů:
  • První miska je na vodu - průměr cca 10cm, hloubka cca. 2cm
  • Druhá na minerální směs - průměr cca 5cm, hloubka cca. 2 cm
  • Třetí je na moučné červy - průměr cca. 5cm, hloubka cca. 3cm.

Osvětlení

Do terárií lze nainstalovat zářivku, ale není to nutností, já osobně ji nepoužívám. Terárium mám umístěné v blízkosti okna takže není potřeba. Doporučuje se ji používat jen v hodně tmavých místnostech, kde je nedostatek světla a gekončík noční by tím pádem nevěděl, kdy je den a kdy noc.

Vytápění

Terárium vytápím topným kamenem, který je puštěný 24 hodin denně a vypínám ho jen při zimování. Mimo kámen používám 25W žárovku umístěnou v obráceném květináči cca. 25cm nad teráskou na které se mí chovanci velice rádi vyhřívají, nebo se tam spíše gekončík noční válí jako prasátko...:o) V nádrži by měl vzniknout teplotní gradient - pod zdrojem tepla až 35°C, u země 25°C. Gekončík noční si sám najde ideální místo. V noci může teplota klesat všude až ke 20°C. Je dobré umístit terárium tak, aby bylo v klidové zóně pokoje a zvíře nic nerušilo.

Krmení

Dospělé gekony krmím tři dny v týdnu. Není dobré nechávat je přežírat. Občas neví kdy mají dost, takže pár dnů v týdnu nekrmím. Dospělý gekončík noční sežere při krmení 2 - 4 cvrčky. Gekonům dopřávám co možná nejbohatší stravu:
  1. Cvrčky
  2. Sarančata
  3. Šváby
  4. Jednodenní holátka myší
  5. Potemníky moučné
  6. Potemníky brazilské
S moučnými červy se to nesmí přehánět - při dlouhodobějším užívání může gekončík noční trpět zažívacími problémy. Veškeré cvrčky je třeba obalovat v práškových vitamínech. Osobně používám různé směsi (Roboran H, Nekton MSA, Plastin, Bone Aid), které pravidelně střídám. Některý gekončík noční přijímá i smetanové krémy, med a hodně zralé měkčí ovoce, s tím ale nemám zkušenosti. Na jaře a v létě doporučuji vyrazit na louku a nachytat kobylky, které se chytají poměrně snadno. V zimě je to ovšem problém, a proto je zvíře odkázáno na hmyz který si sám chovám, nebo při nedostatku kupuji ve zverimexech a nebo objednávám u velkochovatelů. Zvíře též potravu vylučuje. Je dobré veškeré zbytky potravy použité i nepoužité odklízet a alespoň jednou týdně vyčistit veškeré znečištěné zařízení terária.

Přísun vody

V nádrži mám umístěnou keramickou glazurovanou misku pod květináče o průměru cca 10cm a výšce cca 2 cm. Je nutné měnit vodu minimálně jednou denně a při každé výměně vody misku řádně vyčistit.

Rozlišení pohlaví

S rozlišením pohlaví nebývá u gekončíků nočních složité. Při správné výživě a teplotě při výchově mláďat se dá pohlaví rozeznat již kolem 3-4 měsíce věku chovance. Všeobecně bývají samci větší a zavalitější než samice. Samec má řadu preanálních pórů a vystouplá pouzdra hemipenisu u kořene ocasu. Jsou to takové dvě malé kuličky v pouzdře za kloakou. Kvůli tomu má také zduřelý kořen ocasu. Tyto znaky samice gekončíka nočního nenesou.

Zimování

Samotnému páření předchází zimování, které lze simulovat nejlépe v podzimním nebo zimním období po dobu jednoho až tří měsíců. Zajistíme to tak, že po tuto dobu nebudeme v teráriu zapínat žádný zdroj tepla. Teplota tím klesne na pokojovou a gekončík noční tím zpomalí svůj metabolismus, takže nebude tak aktivní ale bude nám pěkně přibírat na váze a zakulacovat se. Budeme ale předkládat stále potravu jako jsou cvrčci, švábi a mouční červi. Myším holátkům se vyhneme a nekrmíme jimi. Musíme zajistit také dostatek vody, aby se v tomto období gekončík noční napil jak je libo. Je však nutné pozorovat zdravotní stav chovanců a při viditelném úbytku na váze ukončit toto zimování. Stačí tak učinit jen pro daného jedince a ostatní můžou odpočívat v klidu dál. V tomto období si odpočinou hlavně samice, které naberou dostatek energie na páření a snášení vajec v nadcházející sezóně. Jakmile budeme chtít zimování ukončit pozvolna začneme teplotu zvyšovat a to je potom úspěšným startérem pro rozmnožování. Já začínám zimovat v první polovině listopadu a končím na konci ledna.

Rozmnožování

Nadchází po zimování, hned jakmile zvýšíme teplotu v teráriu. K páření připouštím samice nejdříve v době kdy dosáhnou hmotnosti min. 45g - 50g. Tímto se vyhneme zbytečnému přetěžování samiček a minimalizujeme možnost problému při nebo po snůšce. Obvykle se mi gekončík noční začíná pářit na konci ledna a začátku února. Nelekněte se když samec začne jak o život vrtět ocáskem a začne na samici dorážet - je to součástí páření a není čeho se bát. Samec se při samotném aktu zakousne samičce za krk , podsune ocasem pod ní a dojde k samotnému aktu započetí: Celá akce trvá jen pár sekund, ale za to se opakuje několikrát po sobě a v průběhu celého roku kromě zimování.

Kladení vajec

Gekončík noční klade po dvou, výjimečně i po jednom kožovitém vejci 4x - 8x ročně do předem připravených kladišt´. Jde o klasickou kuchyňskou umělohmotnou krabičkou rozměrech 20 x 20 x 10cm (DxŠxV) s začerněnými, nebo opískovanými stěnami, aby v ní bylo temno. V ní je umístěn substrát - obvykle vlhký písek, lignocel, nebo směsi písku a lignocelu smíchané v poměru 1:1. Já osobně používám kopaný propraný písek, který musí být stále vlhký, jinak do něj samička vejce nenaklade Snůšky bývají v rozmezí přibližně dvou týdnů až měsíce. Záleží to na věku a stavu samičky.

Inkubace

Nakladená vejce je nutné do 24 hodin od snůšky přemístit do předem nachystaného inkubátoru. Vajíčka ukládám do inkubačních krabiček dvěma způsoby.
  • Každou snůšku zvlášť
  • Do jedné větší krabičky dám vejce z více snůšek
Vajíčka gekončíků inkubuji v substrátu jménem SERAMIS - jde o takové drobné granulky vypáleného jílu, které velmi dobře přijímají vlhkost a nehrozí přemokření vajíček. Před použitím jej propláchnu vřelou vodu. Tímto jej dezinfikuji. Potom nechám vychladnout na pokojovou teplotu, dám jej do krabiček a doplním vodu. Při ukládání vajec do substrátu je důležité dodržet to, aby bylo vejce tak do poloviny výšky zapuštěno do substrátu. Tím pádem se vyvarujeme zbytečnému vysušení vajíček. Jakmile dáme vajíčka do inkubační krabičky a následovně do inkubátoru, neměli by jsme s nimi už jakkoliv manipulovat. Mohlo by dojít k úmrtí zárodku. Pokud dodržíme všechny výše uvedené podmínky, tak se mladý gekončík noční líhne přibližně po 60-70 dnech, při teplotě 27 - 32 °C a 75 -90 % vlhkosti. Po narození měří kolem 70mm a váži jen cca 2g!!! Na teplotě velice závisí i délka inkubace, poměr samiček, samečků a jejich zbarvení. Při teplotách kolem 27 - 28°C se líhnou mláďata přibližně po 65dnech a jsou to v naprosté většině samičky. Rovněž při nižších teplotách je gekončík noční v dospělosti tmavší, než mláďata inkubovaná při vysokých teplotách. Při teplotách 31 - 32°C(maximální bezpečná teplota pro inkubaci) se líhne téměř 90% samečků a cca 10% samiček. Všechny mláďata budou světlejšího zbarvení s menším počtem černých skvrn a budou se líhnout už za 45 -50 dní.

Líhnutí

Gekončík noční se líhne od několika mála minut až po celé hodiny. S přesouváním mláďat do odchovných boxů nemusíme spěchat . . . je to přeci jen fuška se z toho vajíčka nějak vysoukat.

Odchov mláďat

Mladé gekončíky odchovávám v plastových nádržích o rozměrech 50x30x30cm (D x Š x V) maximálně po 10 - 15 kusech a vždy jen mláďata stejné velikosti a stáří. Vytápím ji 15W žárovkou 12 - 14 hodin denně. Mladý gekončík noční je po vyklubání z vajíčka velice plachý a agresivní. To jej ale přejde jakmile trošku povyroste. Žrát začínají hned po prvním svleku, který je cca 2-4 dny po narození. Dalo by se říci, že mají stejné podmínky jako dospělí chovanci. Jediný rozdíl je v tom, že místo substrátu mají mláďata na dně nádrže papírové kuchyňské ubrousky. Místo kamenných jeskyněk mají rourky od toaletního papíru, převrácené půlky kokosového ořechu, obrácené plastikové kelímky nebo květináče s otvorem. V misce s vodou o průměru 5cm a hloubce 1cm mají vždy ´´záchranný kamínek´´ aby se při potížích naši neplavci neutopili. Nádrž 2x denně rosím aby v ní byla větší vlhkost a tím se mladým usnadnil svlek kůže. Krmím 1 -2x denně cvrčky do velikosti 1/3 - 1/2 hlavičky mláděte, malými šváby a moučnými červy ( jen sem tam a v malém množství, mají nevyvážený poměr vápníku a fosforu). Veškerou potravu obaluji ve vitamínominerálním přípravku. Při dodržení pár zásadních požadavků je odchov mláďat gekončíků nočních bez většího problému. !!! Pozor: v žádném případě nenechávejte větší množství hladových cvrčků s mládětem v teráriu přes noc. Cvrčci by jej mohli napadnout, ublížit mu, pokousat ho nebo i zabít !!! Bohužel i s tímto mám zkušenosti. Nechal jsem cvrčky s dvoutýdenními mláďaty v teráriu přes noc a ráno byl bohužel jeden gekončík noční mrtvý a ohlodaný. Proto doporučuji dát do terária "cvrččí potravu" v podobě kousku nějaké zeleniny či ovoce a několika psích granulí. Tomuto dá cvrček určitě přednost, než syrovému masu. Od doby co to tak dělám jsem s agresivitou cvrčků neměl nejmenší problémy.

Karanténa

Než je u mě nový gekončík noční zařazen do chovu tak musí projít vstupní karanténou. Ta se obecně doporučuje 30-ti denní ale já dodržuji tří měsíční. Jistota je jistota. Během karantény je každý gekončík noční držen individuelně v odděleném karanténním boxu. Jako podklad slouží kuchyňské papírové ubrousky, které jednou týdně měním. V nádrži se nachází jen miska s vodou a domeček. Například roura od toaletního papíru, půlka kokosového ořechu a nebo překlopený obal od pomazánkového másla s otvorem. V průběhu karantény posílám jednou měsíčně trus na parazitologický rozbor včetně testu přítomnost kryptosporidií. Využívám služeb Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. Vzorky posílám ve dobře uzavřených a označených zkumavkách na adresu univerzity. Jeden rozbor přijde přibližně na 200,- Kč. V průběhu karantény projde gekončík noční čtyřmi testy a pokud vyjdou všechny negativní tak můžeme zvířátko s radosti přidat do chovné kolekce.

Manipulace

Pamatujte na to, že gekončík noční není klasický domácí mazlíček jako pes nebo kočka, proto je třeba s ním zacházet opatrně. Pokud s ním chcete být více v kontaktu, musíte ho na to odmalička pravidelně připravovat. Čím méně jste s ním v blízkém kontaktu, tím lépe pro něj. Samozřejmě jsou i výjimky.

Agama vousatá

16. dubna 2008 v 11:43 | Lingiti B) |  Agama vousatá
Agama vousatá
Třída:Plazi (Reptilia)
Řád:Šupinatí (Squamata)
Čeleď:Agamovití (Agamidae)
Druh:Agama vousatá (Pogona Vitticeps)
Výskyt:Pouště, polopouště Austrálie
Velikost:40-60cm
Rozmnožování:10-20 vajíček, inkubace 60-70 dnů
Potrava:Převládá živočišná složka
Terárium:Zařizujeme jako pouštní. Jako substrát v teráriu je vhodný terarijní písek, například Exo-terra a dekorační kameny, případně kořeny. Nesmí chybět miska na vodu. Teplota v teráriu by se měla pohybovat kolem 30 °C. Pod zdrojem tepla i 40 - 50 °C.
Info:Agama vousatá dosahuje pohlavní dospělosti zhruba ve dvou letech, ale není vhodné je pářit častěji než 1 - 2x do roka. Agamy není potřeba zimovat, ale pro úspěšné páření je to vhodné. Na podzim snižujeme délku svícení až na cca. 7 hodin a teploty v teráriu k 17 stupňům. Agama vousatá bude přijímat méně potravy a bude línější. Zimní klid by měl být dlouhý cca. 8 týdnů. Po této době začneme znovu zvyšovat postupně teploty v teráriu. Nezimujte viditelně slabé jedince, nebo jedince jakkoliv poškozené. I po dobu zimního odpočinku je agama vousatá aktivní, proto je potřeba aby měla stále k dispozici čerstvou vodu a případně rostlinnou stravu.
Potrava:Potrava se skládá ze 70% z živočišného původu a zbytek z rostlinného a to zejména u mladých agam. Občas můžeme podat červa, švába, u větších zvířat i myší, nebo potkaní holátko. Z rostlinné složky přijímá agama vousatá čínské zelí, pampelišky, okurky, rajčata a podobně. Stravu je vhodné občas obohatit přípravkem Roboran H. Při krmení červy a holátky je potřeba dávat pozor na přejídání a případnou obezitu agam.

Pokud již jednu agamu máme a rozhodneme se pro druhou ve stejném teráriu, měly by být přibližně stejné velikosti, protože jsou kanibalické vůči menším jedincům stejného druhu. Případně je potřeba je chovat odděleně, než dorostou přibližně stejné velikosti.
Agama vousatá žije cca. 10 - 15 let, ale jsou to zábavní a klidní společníci, kteří si dobře zvyknou na lidský kontakt a stanou se tak rychle domácími miláčky.

Varuji před nákupem zvířat na burzách z důvodu často velice špatného zdravotního stavu, případně poškození v podobě regenerátů ocasů a podobně. Lépe je nákup ve specializované prodejně, nebo od známého chovatele.
Agama vousatá